|
|
||||
|
Nové články Zpravodajství Kronika PORGská Ankety Rozhovory Výkřiky do tmy Knižní koutek Počítačové hry Praskající bubínky Literární patvary Křeče bránice Ostatní články Fotografie Downloady Freeware hry Programy Wallpapery Zajímavé odkazy Adresář e-mailů Redakce Echa Obsahy |
Robert Graves - Já, Claudius &
Dnů padesát tři, deset jar Dva romány o čtvrtém římském císaři Claudiovi (celým jménem Tiberius Claudius Drusus Nero Germanicus Britannicus) o britského autora Roberta Gravese z roku 1934 již dnes patří mezi klasickou literaturu, jejíž neznalost je v jistých kruzích považována za faux-pas ne nepodobné tomu, když si na schůzce s dívkou nahlas uprdnete. Když jsem tedy v Levných knihách objevil vydání obou dvou knih nakladatelstvím BB Art z roku 2000 (modrá a červená brožovaná knížka střední velikosti), neváhal jsem a za cenu 59,- Kč za kus jej zakoupil a přečetl. Co vám mám o tak klasickém díle povídat? Autor nám zde předkládá zdánlivě autentickou autobiografii a historický román Claudia, který proslul především svou nízkou inteligencí, koktavostí a tím, že byl mrzákem. Graves rozvíjí na základě Suetonia, Tacita, Plinia, Varrona, Diona Cassia, Valeria Maxima, Orosia, Strabona, Frontina, Caesara, Collumelly, Plutarcha, Josepha Flavia, Diodora Sicula, Senecy, Petronia, Iuvenala, Philona a především samotného Claudia (ano, ti všichni jsou v jeho předmluvě mezi zdroji uvedeni) zajímavou teorii o tom, že byl Claudius vlastně velmi inteligentní a moudrý, avšak předstíral tupost a zdánlivou bezcennost, aby si v zuřivých vřavách o císařský trůn, při kterých padaly hlavy potencionálních uchazečů jedna radost, zachoval jako republikán život. Ač jde o teorii v podstatě nepodloženou, Graves ji předkládá velmi věrohodně a vyprávění jeho Claudia je natolik poutavé, že ji brzy přijmete za svou. V první knize vypráví Claudius o svém dětství, přátelství s Germanikem, vzorem všech ctností, který proto také musel zemřít, Postumem, jenž byl neprávem obviněn ze zrůdného cizoložství a dalšími postavami císařské rodiny. Jeho očima sledujeme Augustovu snahu o obnovu státu zničeného mnoha lety občanských válek, touhu báby Livie po moci, která ji nutí k nejhorším zločinům, avšak nedá se jí upřít jedno: stát pod jejíma rukama funguje jako skvěle promazaný stroj. Augustus se marně snaží obnovit republiku a snáší jednu ránu za druhou, včetně ztráty tří Varových legií v Teutoburském lese. Livia si jej omotává kolem prstu a Octavianus se tak stává vykonavatelem její vůle. Podobně je tomu i s Tiberiem, který se ovšem v posledních letech své vlády zbavuje jha a rozjíždí nevídaně nechutné orgie, ve kterých jen pokračuje jeho šílený synovec Caligula. Ten navíc trpí duševní chorobou, takže je po čtyřech letech zvrhlé vlády, kdy se prohlásil za boha a navrhl svého závodního koně za konzula, zavražděn a na trůn usedá spíše shodou okolností než něčím jiným právě Claudius. Vlasatec pátý, jenž zotročí stát Kniha druhá začíná tam, kde první skončila. Claudius vypráví o letech své vlády, o své naivitě ke zvrhlé ženě Messalině, která podle všeho zcizoložila s půlkou Říma a pořádala závody s prostitutkami. Když toto Claudius odhalí, rozzuří se strašlivě a s pomocí svých propuštěnců milovanou Messalinu nevědomky zabíjí. V té době mu jaksi přeskočí v bedně a za ženu si vezme tu nejhorší manželku, jakou si vůbec mohl vybrat: Agrippinu s jejím synem Neronem, který se má stát nejhorším císařem v historii Říma. Celá kniha končí zajímavě: Senekovým dramatem o ztykvění Claudia. Oba dva tyto historické romány jsou skvělým čtením bez ohledu na poměrně časté překlepy a gramatické chyby, které dávám za vinu korektorovi a sazeči BB Art spíše než překladatelce, která odvedla skvělou práci. I vzhledem k vynikající ceně v Levných knihách vám proto mohu Claudiovské romány jen a jen doporučit.
Autor článku: Tomáš Krajča
|